Jsme uprostřed fáze Covid 3 a druhé jaro v karanténě. Ani ve snech by nás nikdy nenapadlo, že budeme mít hlavní roli v tak šíleném sci-fi filmu.
Přesto je to tady, probouzíme se další ráno ve své posteli, buď odevzdaní nebo bojující – podle naší nátury… Možná budu vypadat jako věčný optimista, ale upřímně, jsem jen realista, který se rozhodl obrátit každou životní obtíž na příležitost. Je k ničemu se psychicky složit anebo si stěžovat, protože je to zbytečná ztráta nenahraditelné energie. (pokračuje níže)
Někdy to nevyžaduje moc. Dnes jsem šla ven a koupila si kytici tulipánů. Dokonce bez úmyslu jsem je sladila s mým dnešním oblečením a Ciccio, chudinka, se topil ve svetru o dvě čísla větším než je sám.
Svetr byl tak velký, že mu zakrýval „kompletně všechno“ a čůrání mu, jako barokní fontána, protékalo mezi rolákem a krkem! Ciccio tak byl nejzábavnější částí dne…. No, co by neudělal pro svou lásku….
Vaše Moni
