Po měsících a měsících mlčení na tomto blogu je čas znovu otevřít dveře. A které dveře jsou lepší, než ty do Orientu, na dohled od Evropy jen pár mil přes Gibraltarský průliv.
Okamžitě po přistání a po celou dobu našeho pobytu jsme pohlceni horkem kdy teplota šplhá až na 45 stupňů. Nehybným a trvale horkým vzduchem sálá směs vůní jantaru a zázvoru. Když říkají, že jsme zde v červenci jsme low season, mají pravdu, i když teplota je až přehnaně high!.(pokračuje níže)
Díky letištním lapáliím současné doby přistáváme o den zpožděni. Bereme prvního taxíka u letiště a cestou míjíme desítky a desítky aut převážejících živé ovce v klecích nebo na sedadlech. Domníváme se, že jde o způsob směnného obchodu mezi místními farmáři a pokračujeme dál do hotelu.
Iluzorní záměna, námi téměř romantizovaná, se druhý den promění ve strohou, nahou realitu a my vidíme zabité ovce, ovčí hlavy a stažená těla po celém městě. V tu chvíli zjišťujeme, že právě probíhá svátek Aid al-Adha, pro který je tento zvyk tradiční. Vzhledem k tomu, že cestování slouží i k objevování národních zvyků a tradic, slouží i ke srovnávání. Myšlenka letí k našim velikonočním zvykům v Itálii, k beránkovi, nebo také přemýšlíme o českých Vánocích a o obětování kapra, což se děje jen s tím rozdílem, že barbarství, které je praktikováno na obětovaných se odehrává schované za zdmi domovů.
Marrakéš, červené město, trvalá paleta antické růžové Pantone s nádechem terakoty je všude kolem. Ulice přeplněné lidmi a obchody skrývající se za nenápadnými dveřmi, intimní a bujné tropické zahrady soukromých rezidencí nebo hotelů, které člověka nutí uvažovat o pouštních přeludech. To jsou ty slavné RIADy. (pokračuje níže)
Náš pobyt střídá různá dobrodružství a snažíme se tak maximalizovat čas, abychom pochopili, o čem Maroko je. Jako každé město, které si nese tak působivou historii je těžko vstřebatelné za pár dní. Ale jako každý výlet, i tento v nás zanechal své stopy.
Vnímání Maročana v Itálii, a tady se nechci pouštět do zbytečných klišé debat, má bohužel negativní nádech, ale zde na místě je naprosto pozitivní. Vnímáme přívětivost, vstřícnost a úsměv (který působí upřímně) a také potřebu prodat neuvěřitelné či nabídnout vám službu.
Kromě extrémních případů na SOUK (hlavní trh), kde i když vyfotíte hada nebo opici z dálky, jste téměř pronásledováni s požadavkem na zaplacení. Ptám se, zda slavné licenční poplatky a autorská práva mají původ v Maroku. (pokračuje níže)
Těm, kdo plánují návštěvu Marrakéše, doporučuji si nenechat ujít tři nezapomenutelné zážitky: let horkovzdušným balónem s Ciel d’Afrique, zahradu Majorelle s přilehlým muzeem Yves Saint Laurent a koupel v pouštním bazénu na The White Camel Agafay Lodge. Lodge nabízí večeři v beduínském stanu, pokoj s bazénem a super-výkonnou wifi! Zážitek tisíce a jedné noci s vestavěnou fata morgánou. Nepředstavitelné, ale opravdové. (pokračuje níže)
Yves objevil kouzlo Marrakéše již v roce 1966 a od té chvíle se jeho život změnil tak, že v druhé polovině 20. století přinesl své kolekce a převrátil vizi módy. Jemu věnované muzeum otevřené v roce 2017 vytvořené studiem KO je spojeno s pařížským muzeem, které otevřelo své brány jen o dva týdny dříve. 4 000 m2 obsahuje 5 000 haute couture kreací, 15 000 doplňků a 10 000 kreseb a fotografií, které svědčí o nesmírné kreativitě návrháře, který ze smokingu vytvořil dámský oděv, safari uniformy přetvořil do městské módy a modernizoval kaftany pro grand soirées. (pokračuje níže)
Muzeum lemuje kouzelná zahrada Majorelle, ve které se nachází další, a jedno z nejkrásnějších muzeí, jaké jsem kdy navštívila. Berberské muzeum, kde můžete objevit a zažít průřez stoletími života tohoto nádherného obyvatelstva.(pokračuje níže)
Co se týče jídla (znáte mě, tohle nikdy nechybí!!!) hlásím svá oblíbená místa, i když bych jich bývala navštívila mnohem víc, ale právě probíhající státní svátek zavřel na dva dny všechny dveře! Dieta pokračuje!
Vaše Moni
