V Itálii, když jsem byla ještě dítě, myslím, že mi byly asi 4 roky, dorazila poštou kniha z bývalého Československa a kniha pojednávala o malé dívce, která měla ložnici s výhledem na jabloň. Dívka pozorovala její přeměny v několika ročních obdobích. Byla to moje oblíbená kniha, bez textu, jen 6 jednoduchých stránek včetně obálky.
Po 40 letech jsem koupila takovou zahradu s mnoha jabloněmi a v tomto úctyhodném věku jsem znovu objevila dítě v sobě a vynahradila jsem si roky, kdy jsem musela být jen dospělá.
Bláznivá situace roku 2020 mi pomohla více ocenit přírodu a její přeměny. Mohla jsem sklízet všechny její plody v pravém slova smyslu. Letos jsem ani jeden nepromarnila! 🙂
Už léta jsem nechodila ven tak ráda. Miluji čerstvý vzduch na tvářích, dlouhé procházky a vaření ze sklizených sezonních produktů jako jsou jablka, houby, hrušky, fíky….
Je pravda, že jak stárneme, stáváme se dětmi, anebo je to jen obyčejný proces návratu ke kořenům?
Kdo ví, to, na čem záleží, je užívat si každou chvíli protože změna je vždy pozitivní, není třeba tolik přemýšlet.
