Poprvé po roce jsem nasedla do letadla i přes všechna nepohodlná opatření a komplikace, respirátory, změny letů na poslední chvíli, dezinfekci, testy a různou administrativu, protože když je touha změnit vzduch neodbytná, nic není překážkou.
Istanbul je jedním z nejvíce eklektických měst, která jsem kdy navštívila a kam se vracím alespoň jednou za rok a navazuji tam, kde jsem právě před rokem skončila. (pokračuje níže).
Vzhledem k jeho velikosti a rozlehlosti není moje nenasytná touha objevovat nikdy zklamána. Mnoho měst na světě, jakmile je jednou navštívíte, ve vás vyvolává pocit: „Ok, krásné, ale necítím potřebu vrátit se sem podruhé“.
Avšak Istambul, stejně jako Praha, vám přiváže gumičku na kotník a ať chcete nebo nechcete, vždy se vrátíte zpět. (pokračuje níže)
Jedním z mých oblíbených míst je Bospor. Místo, které svými vodami snoubí dva břehy, evropský a asijský. Když přemýšlím o tom, kolik historie tudy prošlo, naskakuje mi husí kůže.
Tentokrát měl Istanbul zvláštní světlo. Snad kvůli chladným a neustálým dešťům anebo snad proto, že po roce izolace prožívám pocity hlouběji a věnuji pozornost detailům, které jsem dříve nevnímala.(pokračuje níže)
Moje cesta, jako obvykle, by nebyla úplná, pokud by se netýkala také žaludku, protože kultura, to je také jídlo, stůl a stolování. (pokračuje níže)
Nechyběla tedy grilovaná rajčata, pečivo z listového těsta, bílý jogurt s lokálním medem a pověstné sladké datle. Vše hojně doprovázené místním çay (čajem) podávaným na měděných podnosech.(pokračuje níže)
S Istanbulem tedy můj cestovatelský život znovu začíná. Dovolená, která jaksi pozměnila způsob, jak se o sebe lépe starat. Ačkoli to nebyla duchovní cesta, měla jsem si zde uvědomit mnoho aspektů, profesionálních, fyzických i emocionálních. A jakmile jsem se vrátila domů, bez problému jsem zvládla 6ti denní půst (master cleanse) a začala jsem opět denně sportovat.
Někdy stačí změnit scenérii, abyste změnili myšlení.
Vaše Moni.
