Někdy přemýšlím, zda je správné připravovat hostiny, honosně dekorovat stůl, oblékat se luxusně.
Mnoho z vás mi píše, a ráda to slyším, že jsem pro vás zdrojem inspirace. Ale pak si uvědomím, že určitě hodně z vás jen mlčky přihlíží zpovzdálí. Jistě existují lidé, kteří stěží vyžijí z měsíce na měsíc, možná nemocní, trpící různými chorobami anebo psychicky unaveni z velmi těžkého roku.
Každý z nás, kdo něco s pýchou ukazuje, ukazuje jen to krásné. Je to však stejně křehký a nejistý člověk jako všichni ostatní. Neexistuje na světě absolutní dokonalost a štěstí. Nikdo to nemá. Prostě to jenom neukazujeme. Sdílíme pozitivitu jen proto, že v zásadě jsme to my, kdo ji hledáme. Někdy ji nalezneme, někdy ne.
Z toho důvodu se pomalu zříkám společenských událostí, bezuzdného konzumu, pokrytectví, protože je to k ničemu.
Pokud si žijí dobře, je to proto, že jsem kvůli tomu tvrdě pracovala. V životě jsem si užívala nadbytku, ale žila jsem také i s velmi málem, a vždycky, když jsem žila s málem jsem našla své kořeny a skutečné přátele. A to je to, na čem záleží.
Prostřednictvím vaření a dekorování, v rámci svých možností se vám snažím ukázat nápady a styl s nízkým rozpočtem a jen pro potěšení ze sdílení krásného (a chutného) a i s tím málem vyplnit tento nekonečný čas ve kterém jsme spolu uvězněni. Vše je to o nalezení životní rovnováhy a to především v těchto těžkých časech.
Zvládnout to vyžaduje sílu mysli a hodně pozitivity.
Tento článek je věnován vám.
Vaše Moni
