Nakonec Ciccio dostal poslední vakcínu a protože nikdy nemarníme čas, zvlášť když jsme posíleni proti všem nemocem, okamžitě se vydáváme na první procházku do parku.
Měli jsme štěstí, že jsme měli krásný slunečný den, i když byly jen 2ºC … ale nás nic neodradí, protože mezi všemi kabáty a svetry, které jsme dostali na Vánoce, dostali jsme i krásný kabátek. Pejsek byl v teple, ale majitelka měla téměř s rampouchy u nosu!
Netřeba dodávat, že ta hodinka venku v parku nedosáhla požadovaných výsledků, ale nenecháme se odradit 🙂 Jediný strach přišel ve chvíli, když se objevila obrovská německá doga, začuchala ….. (řekla jsem si: … rozloučím se s Ciccio navždy) … ale … zachráněno! Cicciovo sebevědomí, nehybný postoj s pohledem říkajícím „teď ti ukážu“ … ukončilo procházku velkým vítězstvím.
Mají pravdu, když říkají, že když někdo má psa, je snadné zapříst hovor s ostatními majiteli. Trochu jako když byly děti přivedeny první den mezi vrstevníky a matky si navzájem srovnávaly první odloučení nebo jakou barvu a tvar mělo hovínko.
Ještě to nevíme, ale procházky tím nekončí ….
