Léto v Apulii a mé bronzové opálení…
Minulé léto bylo neuvěřitelné a bylo docela úžasné, že jsme mohli jet na dovolenou navzdory situaci na jaře. Jakmile jsem v Apulii, odpojím (ne můj telefon !!) ale můj mozek. Zdá se, že obrázek dobře zachycuje, že opravdu vypnu !!! 🙂 🙂
Není třeba říkat, jak slunce vrací ztracenou energii a dobíjí ji zpět.
Dny v Apulii jsou líné, ale vždy nějak užitečné. Nikdy nepřestávám něco dělat. Když mě přestane bavit číst, opalovat se, jíst nebo spát, tak začnu vařit ze sezonní sklizně, protože jinak se mi zdá, že ztrácím čas.
Od rána je v domě puštěná jemná hudba, zapnutý kávovar a šíří se kolem italské vůně. Mé oblíbené místo v domě je ve stínu pod ručně vyrobenou ratanovou střechou, která na podlahu kreslí proužky z paprsků slunečního světla. Díky jemnému vánku, který je v této oblasti typický, je horké léto i při 40°C snesitelné a příjemné.
Na oběd jdeme do zahrady sklidit čerstvý salát a sladká rajčata a připravíme čerstvé ryby, které ráno kupujeme na trhu.
Večerní obloha je pokryta hvězdami a kolem zní zvuk cvrčků. Ipod je vypnutý tak, jako i všechna světla a my relaxujeme u stolu s přáteli, popíjíme typické domácí víno od místního farmáře, mluvíme o ničem nebo téměř o ničem, ale smějeme se hodně. Tak vypadá mé štěstí.
Děje se to tisíce kilometrů od domova, anebo domov může být tam, kdekoli se cítíme dobře?
