Zdá se to už daleko a díky tomu, že Vánoce už jsou za námi se ulevilo těm, kteří nemají Vánoce rádi, protože cítí povinnost být v tomto čase šťastní. Mnoho lidí se stresuje, jako kdyby bylo nutné, naplánovat si být šťastný.
Ale Vánoce mohou být krásné jsou-li procítěné v duchovní nebo kulturní rovině.
Chtěla bych bývala letošní Vánoce prodloužit o několik dalších dní. Zdálo se, že to byl možná „nejjemnější“ způsob, jak ukončit tento šílený rok. Okamžiky klidu, meditace a oprostění se od každodenních starostí.
Jako každý rok, protože jsme smíšená rodina, rozdělila jsem čas pro české tradice a pro italské.
Na Štědrý den, 24. prosince jsem uvařila několik tradičních českých jídel a 25. prosince jsem pak vařila jídla italská.
Můj vánoční stůl v letošním roce byl prostřen pouze pro dva.
Tradičně jsem stůl ozdobila všemi svými starožitnými louskáčky a nakonec tím nejlepším byl Ciccio, který v obývacím pokoji honil ořechy mezi stužkami a potrhanými papíry z dárků a ostrými zuby se mu dařilo rozlousknout jeden ořech za druhým!
Moje myšlenky však nyní směřují k těm, kteří byli sami. K těm, kteří přišli o práci, k těm, kteří by si rádi užili vánočního ducha nádhery a plýtvání alespoň na několik okamžiků, k těm, kterým Covid odnesl to málo, co měli, anebo dokonce uplně všechno.
Jednou přijde den, kdy uvnitř kapsy saka, v tašce nebo v přihrádce v autě najdeme zapomenutou starou zmuchlanou roušku. Podíváme se na ni a uhladíme ji v ruce jako kdybysme se chtěli ujistit, že jsme tu dlouhou noční můru opravdu prožili. Když ji pak zavřeme do dlaně, zmačkáme s ní ty vzdálené vzpomínky a nadechneme se zhluboka, abysme si připoměli jak krásný je život.
Zdravím všechny, Moni
2 Comments
So cozy and nice. Thanks for the fantastic tips you give
I had a fantastic mentor!
Comments are closed.