Zbývají pouze 3 měsíce do mých narozenin a já už se obávám, zda se budu moci vrátit, alespoň tento rok, na mé milované Capri a zda tam budu moci oslavit jako obvykle své narozeniny.
Minulé jaro, tak jako my všichni, jsem nemohla cestovat a místo toho mě mí nejbližší přátelé překvapili tématickou oslavou. Thajskou školou vaření, kterou moje milovaná Adéla zorganizovala na své nádherné terase s výhledem na západ slunce nad Pražským hradem. Ano, pouze pár lidí ví, jak mě ohromit! A musím přiznat, že ten večer neměl chybu. (pokračuje níže)
Avšak, Capri…Kdo tam byl ví, jak dokončit tuto větu, a ten kdo neví, musí to co nejdříve napravit. S nadějí na návrat utěšuji se fotografiemi s retro atmosférou, jedinečnou krajinou a čerstvým povětřím provoněným jasmíny, které kvetou právě v květnu a které stále cestují se mnou ve vůních Carthusia parfému, jež mám neustále u sebe. (pokračuje níže)
Mnoho narozenin bylo nezapomenutelných, ať už v doprovodu momentálního partnera, skupiny kamarádů nebo na dámské jízdě. Zde jsou nějaké fotografie k připomenutí si těch okamžiků.(pokračuje níže)
Capri je nádherné i třeba jen na dva dny a ráda si užívám ostrov bez zbytečného luxusu, vyjma hotelu Tiberio Palace, ve kterém obvykle bydlím.Nakonec důležitá je společnost, talíř těstovin se škeblemi, čerstvé růžové víno a pokud je vše doplněno ještě výhledem na slavné faraglioni, o to lépe. A večer si nelze nechat ujít večeři u Paolina a jeho úžasný nezaměnitelný likér limoncello, v restauraci, kterou vybudoval ve své citroníkové zahradě.
Tedy, chvíli jsme cestovali ve vzpomínkách na čistou esenci „sladkého nicnedělání“ ve stínu mořských borovic a při zpěvu cvrčků.
Tohle je Itálie.
Vaše Moni
